Potřebujete požádat o stanovení výživného nebo změnu jeho výše?
Pomůžu vám sepsat žalobu nebo dohodu o výši výživného
Chcete vědět, zda je požadovaná výživného přiměřeně vysoká? Je pro Vás lepší se dohodnout nebo nechat stanovit výši výživného soudem?
Ať už jste na straně rodiče, který žádá o výživné nebo naopak na straně povinného a potřebujete poradit, můžete se na mne s důvěrou obrátit.
Potřebujete sepsat dohodu či pomoci s uzavřením dohody o výživném pro nezletilé či zletilé děti, poradit s odpovídající výší výživného, nemůžete se na výši výživného dohodnout, pokusím se o dohodu s protistranou, pokud dohoda nebude možná, připravím a podám návrh na stanovení výživného soudem dle Vašeho návrhu, a to pro nezletilé i zletilé děti.
Sepíši žalobu a budu vás zastupovat před soudem v řízení o výživném nerozvedeného manžela či manželky.
Na paní doktorku Horákovou jsem přišel úplnou náhodou. Nacházel jsem se v nelehké životní situaci, do čehož mě ještě bývalá partnerka zažalovala o výrazné zvýšení výživného. U soudu jsem nikdy nebyl (předtím jsme se dohodli) a tak jsem hledal advokáta na internetu. Absolvoval jsem dvakrát vstupní konzultaci u jiných právníků, ale nebylo to ono - sice z nich vyzařovala erudice, ale neviděl jsem zájem o můj případ. Pak jsem navštívil i paní Horákovou a věděl jsem, že "toto je ono". Studnice rad a zkušeností a laskavý empatický přístup.
Svěřil jsem ji tedy mou kauzu a nemohl jsem udělat lépe! Celým soudním řízením mě provedla s grácií a vždy mi dobře radila. Nikdy pak nezapomenu na její závěrečnou řeč, která byla bez přehánění fenomenální a celý výsledek byl, že spor skončil nad mé očekávání dobře.
Služby paní doktorky Horákové určitě doporučuji všem - koneckonců po první konzultaci sami uvidíte, že je tato recenze pravdivá...
Zákon stanoví, že výživné jsou rodiče povinni platit do doby, než je dítě schopné se samostatně živit, tedy doba hrazení výživného není omezena konkrétním věkem. V naprosté většině případů trvá povinnost hradit výživné minimálně do ukončení střední či vysoké školy, bez ohledu na to, zda již dítě dosáhlo zletilosti, tedy 18. let či nikoli. Dosažením 18. let dochází pouze k tomu, že výživné se hradí přímo zletilému dítěti a již nikoli k rukám oprávněného rodiče a případnou žalobu na zvýšení výživného podává již zletilé dítě. Samozřejmě v případě, že dítě po ukončení základní školy nastoupí do zaměstnání, končí povinnost hradit výživné v okamžiku nástupu do zaměstnání.
Povinnost hradit výživné může být přiznána i v situaci, kdy zletilé dítě pokračuje ve studiu po jeho přerušení či po vyučení se rozhodne dále pokračovat v nástavbovém či obdobném studiu. V těchto situacích soud přihlíží nejen k zájmu dítěte, ale i k tomu, zda v konkrétním případě není požadavek hrazení výživného v rozporu s dobrými mravy.
Vždy podle situace a podmínek v konkrétní rodině, což je odpověď i na relativně častou otázku – Proč mám takové výživné, když soused či kamarádka má také dvě děti a platí či dostává výživné úplně jiné?
Soud určuje výživné zejména podle příjmové a celkové majetkové situace obou rodičů a podle potřeb a nákladů dětí, ale nejsou to kritéria jediná. Existují sice doporučující tabulky výživného, které ale nejsou pro soudy závazné a soudci z nich většinou vycházejí pouze orientačně, to ještě ne vždy a všichni. Z těchto tabulek však vycházejí všechny internetové „kalkulačky výživného“, které Vám sdělí výši výživného s přesností na koruny.
Soudy při stanovení výše výživného nevychází jen z příjmu a majetkové situace rodičů, ale z řady dalších věcí. Kromě jiného také z koníčků dětí, jejich zdravotního stavu, z celkové životní úrovně rodiny, popř. rodiče, z rozsahu, způsobu, případně i „náročnosti“ osobní péče a z dalších podstatných skutečností, které často jsou v rodinách velmi rozdílné. Jediným vždy platným a hlavním hlediskem soudu je zájem dítěte, který může a také často je, každým z rodičů spatřován jinde či jinak.
nejen v otázkách výživného
Není pravda, výživné je při rovnoměrné péči vyměřováno oběma rodičům a to podle stejných kritérií jako při péči jednoho rodiče. Tedy příjmově silnější rodič hradí výživné vyšší než rodič s nižšími příjmy. I v případech, kdy rodiče mají téměř stejné příjmy je oběma rodičům většinou stanovena konkrétní, byť stejné částka výživného.
V žádném případě není ostuda, trapas či nefér žádat o zvýšení výživného a to ani v případě, že pečující rodič má nadstandardní příjem či vydělává výrazně více než rodič druhý. Svou vyživovací povinnost mají a musí plnit oba rodiče a to podle svých možností a schopností v souladu se zájmy dítěte. Této povinnosti nezbavuje žádného rodiče ani skutečnost, že jeden z rodičů je sám schopen nadstandardně zabezpečit veškeré potřeby dítěte.
Není pravdou. Horší či lepší materiální podmínky nejsou rozhodující skutečností při rozhodování o rozsahu péče toho kterého rodiče. Rozhodující skutečností je vždy zájem a prospěch dítěte, což je především jeho zdravý psychický, emoční a fyzický rozvoj, jehož předpokladem je rozvíjející se funkční vztah s oběma rodiči. Skromnější životní podmínky jednoho rodiče nejsou automatickým důvodem pro převažující péči druhého rodiče.
Rozhodně není pravdou. Svěření do převažující péče jednoho rodiče druhému rodiči jeho rodičovská práva nijak neubírá ani převážně pečujícímu rodiči nepřidává. Pokud nejsou rodiče schopni se na důležitých věcech týkajích se jejich dítěte dohodnout, je třeba se obrátit na soud. Stejně jako v případech, kdy rodič o podstatné věci rozhodne sám, bez souhlasu a mnohdy i bez vědomí druhého rodiče. Jedná se například o otázku výběru školy, změny místa bydliště apod. V těchto případech je třeba se obrátit na soud co nejdříve, jakmile se o takové situaci či záměru rodič dozví. Na druhé straně však soud nebude řešit méně podstatné věci, např. otázku výběru volnočasových aktivit dítěte, jejichž výběr ale rozhodně není věcí pouze jednoho rodiče.
Soud nebude omezovat rozsah péče jednoho rodiče z důvodu odlišného výchovného přístupu. Vychovat své dítě dle vlastního názoru je právem každého rodiče. Tedy otázky případného „volnějšího“ režimu dětí u jednoho z rodičů soud řešit nebude. Důvodem k zásahu soudu samozřejmě bude, pokud výchova či chování rodiče bude pro dítě škodlivé či nebezpečné.
Velmi častý argument, který v naprosté většině u soudu neobstojí a naopak je argumentem k tíži pečujícího rodiče. Pečující rodič, ač již matka či otec, je povinen dítě na péči a kontakt s druhý rodičem připravit. To znamená nejen mu sbalit věci, ale ke kontaktu s druhým rodičem dítě motivovat. Snažit se, aby se dítě k druhému rodiči těšilo, aby vnímalo, že i pečující rodič je rád, že se dítě těší a půjde k druhému rodiči, sdílet s ním zážitky, které mělo s druhým rodičem apod. Prostě zahrnout kontakt a péči druhého rodiče s druhým rodičem do života dítěte jako jeho pravidelnou, normální a příjemnou součást a nikoli jako nezbytnou povinnost, která se navíc ani pečujícímu rodiči moc nelíbí.
Mgr. Hana Sovová
Rozvodový právník specialista na rodinné právo
Služby
© 2026 Mgr. Hana Sovová – Veškerá práva vyhrazena.