Je co nejvyšší výživné za každých okolností to nejlepší pro nezletilé dítě?

Při rozvodu či rozchodu rodičů se  většina rodičů usilujících o svěření nezletilého dítěte do své v péče, snaží  dosáhnout placení co nejvyššího výživného ze  strany druhého rodiče. V těchto případech, pokud nejde o emocionální boj či mstu mezi rodiči,  se takový rodič  pouze snaží zajistit nezletilému dítěti maximálně možné nejlepší materiální podmínky, v mnoha případech tak rodič jedná i ze strachu či obavy z možného nedostatku financí pro potřeby nezletilého dítěte. 

Existují zde však i jiné okolnosti a aspekty, na které  rodiče  v této nelehké době, kterou rozvod manželství či rozchod nepochybně je, většinou zapomínají a které mohou být v některých případech a situacích podstatné.

Zabezpečení materiálních potřeb  nezletilého dítěte je nepochybně základní věcí a povinností každého rodiče.  Úroveň zajištění těchto potřeb se samozřejmě u každé rodiny liší.

Pokud je výše výživného pro povinného rodiče (toho, který má výživné hradit) skutečně na hranici jeho finančních možností, dochází  k tomu, že po zaplacení výživného mu nezbývají peníze na další podstatné věci. Na to, aby  mohl dobrovolně něco přispět nebo zaplatit navíc nad rámec stanového výživného, ale ani na zajištění zajímaného a dítětem chtěného programu, na zakoupení odpovídajících dárků k vánocům, narozeninám apod. V důsledku toho je pak tento rodič  vystaven opakovaně přáním a žádostem dítěte, které nemůže vyplnit a má také velmi omezené možnosti, co se týče společného programu a náplně společně tráveného času vůbec.

Často pak nezletilé dítě sděluje tomuto rodiči, že s druhým rodičem je větší zábava,  více mu rozumí,  případně ho má více rád. Takováto situace  nezřídka vede nejen  ke  ztrátě zájmu a motivace  rodiče ke  styku a  kontaktu se svým dítětem, ale také může docházet k poškození a narušení vztahu k tomuto rodiči ze strany nezletilého dítěte.

Nezletilé dítě totiž může nabýt dojmu a často ho v takových situacích i nabývá, že vše co má, má od  rodiče v jehož péči je, neboť ten vše reálně kupuje a dítěti předává,  zatímco druhý rodič mu z jeho pohledu  nic nekoupí a nikam ho nevezme.  Tento stav pak může vést k postupné  ztrátě zájmu i ze strany nezletilého o styk s druhým rodičem a časem i celkovému vymizení vztahu. 

Ztráta vztahu s druhým rodičem  může mít   značně negativní dopad na psychiku nezletilého dítěte, na jeho budoucí život a vztahy.

Pečující rodič si také  často zpočátku neuvědomí, že čas, který  nezletilé dítě stráví s druhým rodičem, je časem, který může pečující rodič věnovat sám sobě, či strávit zcela podle svých představ.  Pokud  však  nezletilé dítě k druhému rodiči chodit nechce, ocitá se pečující rodič v podstatě bez  času pro sebe.  V případě, že v rodině stoprocentně nefungují babičky, pak při cenách hlídání dětí cca 250 – 350,-Kč za hodinu, přijde měsíčně občasné volné odpoledne na nezanedbatelnou částku. A skutečností je, že i ten nejobětavější a nejpečlivější rodič si potřebuje občas  odpočinout.

Potřebujete právní radu v oblasti výživného pro nezletilé děti?

Kontaktujte mne a domluvte si nezávaznou konzultaci pomocí kontaktního formuláře nebo telefonicky na čísle 605852241.